Jedna z klíčových knih 60. let 20. století, jejíž děj je spíše známý z filmového zpracování režiséra Stuarta Hagmanna z roku 1970. Kniha působivě zachycuje zrání mladého studenta v době kulminující války ve Vietnamu, protiválečných demonstrací, květinových dětí a hippiesovských ideálů. Popisuje revoluční nálady na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v průběhu roku 1968. Kromě reportážního popisu demonstrací, obsazování univerzitních objektů studenty, pochodů proti válce ve Vietnamu, policejních akcí, zatýkání a soudních stání vkládá autor do knihy úvahy o dobru a zlu, míru a válce, generačním rozdílu, o důvodech vzájemného nepochopení mezi bílými a černými, a zároveň i líčí vývoj vlastního milostného vztahu. James S. Kunen na poměrně malé ploše vykreslil velmi působivý obraz jedné historické etapy, která je i po takřka čtyřiceti letech od svého vydání svými postřehy nadčasová a stále aktuální. Hodnotu knihy dále zvyšuje i skutečnost, že autor nepatří – a ani patřit nechce – mezi hippiesovské revolucionáře typu Jerryho Rubina či Abbieho Hoffmana, stále si uchovává kritický (místy značně ironický) odstup od obou stran konfliktu, takže je schopen vidět jejich kladné i záporné stránky. Uvědomuje si i rozdílnost cílů bílých studentů a černých obyvatel Harlemu a nemožnost dlouhodobější revoluční koalice. Přesto se revoluce účastní, protože si uvědomuje, že ve vypjatých chvílích prostě nelze zůstat stranou. (Je zajímavé porovnat knihu s románem Normana Mailera Armády noci ze stejného období.) Kunen si nedělá žádné iluze, že by revolta mohla dosáhnout nějakých zásadních společenských změn, a pokud by se tak náhodou stalo, žádné velké štěstí v tom nevidí. České vydání knihy je doplněno podrobnými vysvětlivkami a doslovem. Jedna z klíčových knih 60. let 20. století, jejíž děj je spíše známý z filmového zpracování režiséra Stuarta Hagmanna z roku 1970. Kniha působivě zachycuje zrání mladého studenta v době kulminující války ve Vietnamu, protiválečných demonstrací, květinových dětí a hippiesovských ideálů. Popisuje revoluční nálady na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v průběhu roku 1968. Kromě reportážního popisu demonstrací, obsazování univerzitních objektů studenty, pochodů proti válce ve Vietnamu, policejních akcí, zatýkání a soudních stání vkládá autor do knihy úvahy o dobru a zlu, míru a válce, generačním rozdílu, o důvodech vzájemného nepochopení mezi bílými a černými, a zároveň i líčí vývoj vlastního milostného vztahu. James S. Kunen na poměrně malé ploše vykreslil velmi působivý obraz jedné historické etapy, která je i po takřka čtyřiceti letech od svého vydání svými postřehy nadčasová a stále aktuální. Hodnotu knihy dále zvyšuje i skutečnost, že autor nepatří – a ani patřit nechce – mezi hippiesovské revolucionáře typu Jerryho Rubina či Abbieho Hoffmana, stále si uchovává kritický (místy značně ironický) odstup od obou stran konfliktu, takže je schopen vidět jejich kladné i záporné stránky. Uvědomuje si i rozdílnost cílů bílých studentů a černých obyvatel Harlemu a nemožnost dlouhodobější revoluční koalice. Přesto se revoluce účastní, protože si uvědomuje, že ve vypjatých chvílích prostě nelze zůstat stranou. (Je zajímavé porovnat knihu s románem Normana Mailera Armády noci ze stejného období.) Kunen si nedělá žádné iluze, že by revolta mohla dosáhnout nějakých zásadních společenských změn, a pokud by se tak náhodou stalo, žádné velké štěstí v tom nevidí. České vydání knihy je doplněno podrobnými vysvětlivkami a doslovem. Jedna z klíčových knih 60. let 20. století, jejíž děj je spíše známý z filmového zpracování režiséra Stuarta Hagmanna z roku 1970. Kniha působivě zachycuje zrání mladého studenta v době kulminující války ve Vietnamu, protiválečných demonstrací, květinových dětí a hippiesovských ideálů. Popisuje revoluční nálady na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v průběhu roku 1968. Kromě reportážního popisu demonstrací, obsazování univerzitních objektů studenty, pochodů proti válce ve Vietnamu, policejních akcí, zatýkání a soudních stání vkládá autor do knihy úvahy o dobru a zlu, míru a válce, generačním rozdílu, o důvodech vzájemného nepochopení mezi bílými a černými, a zároveň i líčí vývoj vlastního milostného vztahu. James S. Kunen na poměrně malé ploše vykreslil velmi působivý obraz jedné historické etapy, která je i po takřka čtyřiceti letech od svého vydání svými postřehy nadčasová a stále aktuální. Hodnotu knihy dále zvyšuje i skutečnost, že autor nepatří – a ani patřit nechce – mezi hippiesovské revolucionáře typu Jerryho Rubina či Abbieho Hoffmana, stále si uchovává kritický (místy značně ironický) odstup od obou stran konfliktu, takže je schopen vidět jejich kladné i záporné stránky. Uvědomuje si i rozdílnost cílů bílých studentů a černých obyvatel Harlemu a nemožnost dlouhodobější revoluční koalice. Přesto se revoluce účastní, protože si uvědomuje, že ve vypjatých chvílích prostě nelze zůstat stranou. (Je zajímavé porovnat knihu s románem Normana Mailera Armády noci ze stejného období.) Kunen si nedělá žádné iluze, že by revolta mohla dosáhnout nějakých zásadních společenských změn, a pokud by se tak náhodou stalo, žádné velké štěstí v tom nevidí. České vydání knihy je doplněno podrobnými vysvětlivkami a doslovem. Jedna z klíčových knih 60. let 20. století, jejíž děj je spíše známý z filmového zpracování režiséra Stuarta Hagmanna z roku 1970. Kniha působivě zachycuje zrání mladého studenta v době kulminující války ve Vietnamu, protiválečných demonstrací, květinových dětí a hippiesovských ideálů. Popisuje revoluční nálady na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v průběhu roku 1968. Kromě reportážního popisu demonstrací, obsazování univerzitních objektů studenty, pochodů proti válce ve Vietnamu, policejních akcí, zatýkání a soudních stání vkládá autor do knihy úvahy o dobru a zlu, míru a válce, generačním rozdílu, o důvodech vzájemného nepochopení mezi bílými a černými, a zároveň i líčí vývoj vlastního milostného vztahu. James S. Kunen na poměrně malé ploše vykreslil velmi působivý obraz jedné historické etapy, která je i po takřka čtyřiceti letech od svého vydání svými postřehy nadčasová a stále aktuální. Hodnotu knihy dále zvyšuje i skutečnost, že autor nepatří – a ani patřit nechce – mezi hippiesovské revolucionáře typu Jerryho Rubina či Abbieho Hoffmana, stále si uchovává kritický (místy značně ironický) odstup od obou stran konfliktu, takže je schopen vidět jejich kladné i záporné stránky. Uvědomuje si i rozdílnost cílů bílých studentů a černých obyvatel Harlemu a nemožnost dlouhodobější revoluční koalice. Přesto se revoluce účastní, protože si uvědomuje, že ve vypjatých chvílích prostě nelze zůstat stranou. (Je zajímavé porovnat knihu s románem Normana Mailera Armády noci ze stejného období.) Kunen si nedělá žádné iluze, že by revolta mohla dosáhnout nějakých zásadních společenských změn, a pokud by se tak náhodou stalo, žádné velké štěstí v tom nevidí. České vydání knihy je doplněno podrobnými vysvětlivkami a doslovem. Jedna z klíčových knih 60. let 20. století, jejíž děj je spíše známý z filmového zpracování režiséra Stuarta Hagmanna z roku 1970. Kniha působivě zachycuje zrání mladého studenta v době kulminující války ve Vietnamu, protiválečných demonstrací, květinových dětí a hippiesovských ideálů. Popisuje revoluční nálady na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v průběhu roku 1968. Kromě reportážního popisu demonstrací, obsazování univerzitních objektů studenty, pochodů proti válce ve Vietnamu, policejních akcí, zatýkání a soudních stání vkládá autor do knihy úvahy o dobru a zlu, míru a válce, generačním rozdílu, o důvodech vzájemného nepochopení mezi bílými a černými, a zároveň i líčí vývoj vlastního milostného vztahu. James S. Kunen na poměrně malé ploše vykreslil velmi působivý obraz jedné historické etapy, která je i po takřka čtyřiceti letech od svého vydání svými postřehy nadčasová a stále aktuální. Hodnotu knihy dále zvyšuje i skutečnost, že autor nepatří – a ani patřit nechce – mezi hippiesovské revolucionáře typu Jerryho Rubina či Abbieho Hoffmana, stále si uchovává kritický (místy značně ironický) odstup od obou stran konfliktu, takže je schopen vidět jejich kladné i záporné stránky. Uvědomuje si i rozdílnost cílů bílých studentů a černých obyvatel Harlemu a nemožnost dlouhodobější revoluční koalice. Přesto se revoluce účastní, protože si uvědomuje, že ve vypjatých chvílích prostě nelze zůstat stranou. (Je zajímavé porovnat knihu s románem Normana Mailera Armády noci ze stejného období.) Kunen si nedělá žádné iluze, že by revolta mohla dosáhnout nějakých zásadních společenských změn, a pokud by se tak náhodou stalo, žádné velké štěstí v tom nevidí. České vydání knihy je doplněno podrobnými vysvětlivkami a doslovem.