Kniha v logickém sledu průběhu věků (16. – 18. století) líčí příběh oblékání v širším rámci životního běhu, přičemž se opírá o více než jasnou mluvu originálních dokumentů a zobrazení a samozřejmě o bohatou domácí i zahraniční literaturu. Stejný rozhled ukazuje ve znalosti sbírek muzejních a galerijních, z nichž vybírá přesvědčivé ikonografické doklady. Vybrané ilustrace jsou přímo vzorové kvality. Autorka formuluje své názory přesvědčivě, vytříbeným, literárně kvalitním jazykem, doplněným pečlivě vybranými citacemi, použitými jak z literatury, tak z archivních dokladů, včetně pozůstalostních inventářů, z nichž některé vhodně reprodukuje. Právě archivní průzkum ukazuje původnost a podloženost autorčiných tezí. Využívá nejen velmi bohatý český, ale i světový materiál. Novinkou je uplatnění obrazů ilustrujících všední život s šatstvem spjatý (praní, bílení apod.). Probírá také způsob ukládání, uchovávání šatů i doplňků; podobné informace se vyskytují zřídka. Pojednání o šatech vhodně doplňuje také pozorností, již věnuje šperkům a dalším zdobným součástem obleků. Milena Hajná provází čtenáře slovníkem, obohacujícím naše výrazové možnosti popisu postav starých portrétů, jejichž oblečení má své názvosloví. Přestože jde o vysoce odborný jazyk, hemžící se zastaralými termíny, autorka jej dokonale zvládá a vtahuje svou vyjadřovací schopností čtenáře do „příběhu“, např. při výkladu pojmu garderoba.“