Kniha je rozdělena na dva základní oddíly – obecný a speciální. První vychází z bilance úhlů pohledu i metodiky dosavadního studia historických krajin, a to v jeho širokém proudu od excelentních komponovaných areálů (zpravidla doby baroka) až po zdánlivě běžnou kulturní krajinu venkova i měst (první kapitola prvního oddílu). Následující kapitola je věnována pramenovědě – tedy přehledu a analýze spektra historických pramenů využitelných pro studium historických krajin (k pramenům mapovým tu přistupují obrazové a velkou měrou také písemné), kritickému zhodnocení jejich výpovědní hodnoty a případným doprovodným metodickým úskalím. Závěrečná kapitola prvního oddílu je věnována genezi a především současnému stavu využití digitálních technologií v oblasti uchovávání a zpřístupňování kartografického dědictví i ve výzkumu krajiny.
Trojí sonda do trojího typu krajiny, jíž je věnován druhý oddíl, odráží tři různé typy krajin, ve třech různých obdobích (kapitoly se zabývají Třeboňskem od 15. do 17. století, s dílčími přesahy do 18.–19. století, Broumovskem v raném novověku s ohledem na předchozí i následující vývoj a Prahou v desetiletích okolo přelomu 19. a 20. století). A tak jako jednotlivá území mají svá vývojová specifika, identické přirozeně nejsou ani metodické přístupy a cesty, jimiž jsou historické krajiny vybraných regionů pojednány.
Jako celek kniha mapuje spektrum aktuálních trendů a tendencí historickogeografického výzkumu dějin krajiny u nás, okruhy využitelných pramenů i možnosti jejich kritické interpretace; část obecnou (přehled studia, pramenověda) i speciální (modelová území) doprovází standardní vědecký aparát a také obsáhlý soupis literatury a pramenů (výrazněji jsou akcentovány práce z posledních desetiletí, nechybí ovšem ani celá řada titulů literatury starší, pokud je i z hlediska dnešního výzkumu relevantní; zastoupen je i přehled základních webových stránek, především digitálních archivů s kartografickými i ostatními archivními prameny – ikonografické, písemné).