Třináctiletý Jason Taylor den co den žije a umírá na bojišti slov, pronásledován nevyzpytatelným zadrháváním, které mu mnohdy brání se vyjádřit. V hrůze z odhalení této slabiny se proplétá nelítostnou hierarchií svých vrstevníků a čelí posměchu a šikaně. Brilantním vnitřním monologem přitom komentuje dění v zapadlé vesničce Black Swan Green na západě Anglie tak, že portrét thatcherovské Británie zaznamenaný v deníčku kolegy Adriana Molea povážlivě bledne pod Jasonovou láskyplnou naivitou, ostrovtipem i darem vnímat svět kolem sebe jinak než ostatní.

Autorovo „venkovské retro“ z časů prvních lásek, vinylů a videoher v maringotkách, kdy se všechno zdálo daleko větší, je především subtilním a působivým portrétem dospívání, na jehož prožitku nic nezmění ani válka o Falklandy. Na počátku románu, který se odehrává v době od ledna 1982 do ledna 1983, hrdina zničí nenahraditelné hodinky po dědečkovi, a spouští tím řetězec událostí, v němž autor opět předvede mistrné spředení zápletky. Ze soukromých bitev oněch třinácti měsíců, které jsou pro jeho rodinu tak významné, vychází Jason zralejší i zrazenější. Určitě však s kouzelnými pocity „umělce v jinošském věku“, o jakých psali už James Joyce nebo Alain-Fournier, poněvadž David Mitchell ani v „klasičtější“ poloze nezůstal nic dlužen invenci nejtalentovanějšího anglického prozaika své generace.