Příběh nepravého Nerona je nejen tragikomickou epizodou z dějin římského císařství v době, kdy se v Římském impériu začaly projevovat první známky jeho příštího úpadku, ale především důmyslnou paralelou událostí, jež se v naší době, v polovině 30. let minulého století, odehrávaly v Německu. Tři hlavní postavy románu: hrnčíř Terentius čili nepravý Nero jako vůdce, setník Trebonius coby nejvyšší vojenský šéf se svou zálibou v uniformách a vyznamenáních a konečně mazaný a vychytralý Knops jako šéf propagandy, to je na první pohled portrét vůdčího trojlístku nacistického Německa: Hitlera Göringa a Goebbelse. Pod historickým nátěrem autor připomíná četné události z hitlerovského Německa, zejména politické metody nacistů k uchvácení a udržení moci. Zločinné zatopení města Apameje je očividnou obdobou zapálení říšského sněmu v Berlíně, proces s křesťany, kteří hrají roli Židů v nacistickém Německu, je nepochybnou připomínkou lipského procesu a střetnutí „kancléře“ Knopse s Janem z Patmu evokuje vzrušující souboj v soudní síni mezi rozzuřeným Göringem a neohroženým Jiřím Dimitrovem. Rovněž řečnické projevy Terentia-Nerona více než trefně karikují vystoupení Hitlera. Autor tak použil dávnou historii jako kulisu a skutečné i vymyšlené historické postavy jako herce pro příběh, jímž chtěl vrhnout co nejostřejší světlo na události a lidi své doby.