Harriet žije s tetou a sestrou na faře a její největší zálibou je sbírání zkamenělin, kvůli nimž neváhá pronikat do nebezpečných skalních dutin v pobřežních útesech. Při jedné takové výpravě však zjistí, že v jeskyních, které považuje tak trochu za své vlastnictví, si tlupa darebáků ukryla naloupené zboží. Neváhá proto a obrátí se na vlastníka a správce panství s písemnou žádostí o provedení nápravy. Teprve potom se však dozví, že muž, na nějž se obrátila, má velmi temnou minulost, a že mu obyvatelé vesnice neřeknou jinak než Netvor z Blackthorne Hall. Povídá se o něm, že zneuctil dceru bývalého pastora, a když otěhotněla, odmítl se s ní oženit. Dotyčná dívka si vzala život a na Gideonově pověsti ulpěla nesmytelná skvrna. Gideona její neomalená žádost pochopitelně zaujme a přiměje ho k návratu do kraje, jemuž se už šest let usilovně vyhýbal. Harriet trvá na tom, že se na polapení lupičů bude podílet, a kvůli své umíněnosti zůstane s Gideonem přes noc v jeskyni, protože je uvězní příliv. Gideon trvá na sňatku a Harriet nakonec souhlasí, třebaže nerada, protože ho nechce znovu vydat v šanc pomluvám. Navzdory všem dobře míněným varováním v ní totiž její nastávající budí důvěru. Harriet to neváhá zřetelně dávat najevo i po příjezdu do Londýna a nakonec se jí podaří obrátit mínění smetánky na manželovu stranu. Šéf lupičské bandy však je stále na svobodě a strojí úklady Harrietinu životu i lásce.