Kniha C. a k. válečná nemocnice v Pardubicích - Karanténa popisuje příběh největší nemocnice v historii Evropy. Kniha zachycuje její osudy od počátku výstavby v roce 1914, využití baráků nemocnice v meziválečném období až po výstavbu sídliště pro 12 tisíc obyvatel, které vzniklo v místech, kde nemocnice stávala.
Nemocnice měla celkovou rozlohu 80 hektarů, stavět se začalo v prosinci 1914, slavnostně otevřena byla v červnu 1915 a dokončena v druhé polovině roku 1916. Nemocnice byla rozdělena do pěti samostatných oddělení s odděleným provozem. Nedílnou součástí nemocnice bylo i nádraží (jako významný uzel na hlavní trati byly Pardubice vybrány pro výstavbu nemocnice), kuchyně, lékárny, prádelny, kotelny, pekárna, atd…
Po roce 1918 dochází k postupnému útlumu provozu nemocnice, do jejích prostor se v roce 1919 stěhuje československý železniční pluk a část baráků získává město, které zde ubytovává sociálně slabé občany. V roce 1927 se vojsko stěhuje a již před rokem 1939 město počítalo s postupným bouráním zchátralých baráků Karantény a k vybudování obytných domů na jejím místě. K tomu došlo po roce 1947, kdy zde vyrostlo sídliště Dukla.