Mami oslovujeme a voláme první osobu svého života. Jan Musil ve své druhé básnické knize oslovuje svou matku a matku svého otce, aby porozuměl prastarému vztahu, od kterého očekáváme tolik, že není možné z něj vyváznout bez zranění. Někdy nevybíravě vyčítá, často se poťouchle směje, ale zrádně úsporným jazykem si klade stále tytéž otázky: Jak přese všechnu nenávist dojít smíření dřív, než bude pozdě? A co když na některé věci pozdě je, ale je to tak v pořádku?