Název publikace a stejnojmenného výstavního projektu Argonauti ideálu vychází z dobového citátu publikovaného Erichem Posseltem v roce 1912 v krátkém pojednání k pozici kultury v Liberci, který se díky prudkému průmyslovému rozvoji na sklonku 19. století pozvolna stával významným regionálním centrem. Kniha sama je rozdělena do tří hlavních okruhů. Hlavní stať vychází z analýzy dobového archivního materiálu a je prvním uceleným zpracováním stavu výtvarného umění spojeného s Libercem v době od počátku 20. století do rozbití Československa Mnichovskou dohodou. Hlavní snahou je upozornit na limity a výzvy místní výtvarné kultury napříč sledovaným obdobím. Zasazuje je do širšího kontextu a srovnává místní situaci s centrem. Text se zabývá výstavami, jednotlivci, filmem. Nejdůležitější uměleckou aktivitou byla činnost skupiny Oktobergruppe (1922-1927). Rekonstrukce její výstavní činnosti tvoří druhý oddíl knihy. Ve třetí části pak čtenář najde rozšířené medailony jejích 11 členů (Alfred Dorn, Erwin Müller, Rudolf Karasek, Alfred Kunft, Hans Thuma, Edith Plischke, Richard Fleissner, Karl Kaschak, Wenzel Franz Jäger, Johannes Watzal a Wilhelm Srb-Schlossbauer). Na ně navazují obdobně koncipovaná, umělecké dílo reflektující monografická pojednání Karla Johneho, Wilhelma Kocha, Jaro Berana a Josefa Nastoupila a dalších. Kniha je věnována všem svobodomyslným argonautům, kteří nemohli dokončit své dílo. Koncepce knihy a text: Hana Habánová Překladatel: Anna Ohlídal