Dvě novely, každá z jiné doby, mají společný leitmotiv: Pýcha a arogance těch, kdo si myslí, že jsou silnější než osud, a jejich neblahý konec v mořských vlnách.

Krysař navazuje velmi volně na středověkou pověst o muži, jenž svou kouzelnou píšťalou uměl vyhnat krysy z měst a lidských sídel. V této novele je pojatý podstatně odlišně, než to učinil například Viktor Dyk ve slavné novele Krysař. Není tak tajemný, působí lidsky a spíš pozitivně. Má své plány a chce je uskutečnit poctivým způsobem. Lakota a přezíravost radních, kteří využili jeho služeb a poté se jej chtějí zbavit, jej nakonec donutí k akci, která zahubí celé město. Příběh zasazený do přelomu 17. a 18. století otvírá téma kolektivní viny, ale i nevyzpytatelného osudu, který táhne hříchy předků „do třetího a čtvrtého pokolení“, jak se píše v Bibli.

Loď bláznů, odehrávající se koncem 19. století, rovněž navazuje na středověké téma, často malířsky zpracované, pojímá je však zcela originálně. Zobrazuje psychologii „zlaté mládeže“, která žije na účet bohatých rodičů a nemá jiné ambice než si život užít a bavit se. Plavba na lodi je vítaným dobrodružstvím, avšak nespokojenost vede k neustále se zvyšujícím požadavkům. Loď je větší a větší, ale osazenstvo a majitelé zůstávají stejní, lidsky nezralí a egoisticky bezohlední. Novela je alegorií na lidskou civilizaci, v níž se opakuje stále stejné téma - rostoucí požadavky na techniku, pohodlí a zábavnost života postupně vedou ke zkáze všeho, neboť lidem se nedostává zdravé soudnosti a pokory k zákonům přírody.