Nejnovější sbírka Anny Brikciusové pokračuje v tendenci, jež je u ní patrná od chvíle, kdy napsala svou první sbírku. Je to postupně vzrůstající úspornost a sevřenost textů. Autorčin výraz je stále stručnější a zhuštěnější, přičemž si však zachovává značnou míru originální obraznosti, jež se nyní zdá být dominantním prvkem její poezie. Verše pouze naznačují svébytný a bohatý autorčin vnitřní svět i její cit pro půvab drobných věcí a okamžiků, avšak právě onen pouhý náznak je značně podněcující. Díky němu si čtenář kteroukoliv z básní sice přečte téměř v mžiku, ale pak o ní dlouho přemýšlí, čte znovu a zároveň odhaluje mnohé skryté vrstvy. Zvláště proto se četba veršů Anny Brikciusové může pro vnímavého čtenáře stát jedinečným zážitkem.