„Herectví se mi stalo a štěstí se mi dostalo.“
Tato jediná prostá věta vyjadřuje celý umělecký život Josefa Abrháma, napůl Slováka, napůl Moraváka, jednoho z nejuznávanějších příslušníků své herecké generace – generace Činoherního klubu, která spoluvytvářela filmy slavné české nové vlny. Jako mnozí jiní, ani Josef Abrhám neměl cestu k herectví přímočarou a samozřejmou. Zatímco však jeho kolegové v hereckém prostředí vyrostli a přirozeně po něm toužili, nebo je prostě přitahovalo, a museli se jen potýkat s většími či menšími překážkami, Josef Abrhám nic takového nepociťoval, a to ani v době dospívání. Ba právě naopak. V dětství nerecitoval, nehrál v ochotnickém divadle, jakékoliv předvádění na veřejnosti mu bylo protivné, bál se ho a vyhýbal se mu. Což je více než zvláštní, ba podivné, vezmeme-li v úvahu, že pochází z veskrze umělecké rodiny.
Zejména slovenská větev z matčiny strany byla výrazná a proslulá – dědeček Jozef Hollý, evangelický pastor a kněz, se do dějin slovenské kultury zapsal jako spisovatel a dramatik, který položil základy slovenského divadla. Jeho tragická hra Amerikán nebo lidová veselohra Kubo a komedie Geľo Sebechlebský tvoří zlatý fond slovenské dramatiky. Jeho syn, strýc Josefa Abrháma Martin Hollý, patří k zakladatelům slovenského moderního divadla 20. století. Byl hercem i režisérem, hrál společně s otcem jako čtyřletý v Jánošíkovi Martina Friče (1935) i v oscarovém Obchodu na korze Jána Kadára a Elmara Klose (1965). Jeho syn, generační souputník Josefa Abrháma, bratranec Martin Hollý ml., režisér a scenárista, je zase autorem slavných filmů jako Signum Laudis, Noční jezdci, pohádky Sůl nad zlato nebo kriminálních povídek podle Egona Ervína Kische Zuřivý reportér a Lovec senzací. Teta Elena Holéczyová, rozená Hollá, měla ještě širší záběr – byla textilní výtvarnicí, krajkářkou, psala odborné knihy a také rozhlasové hry a filmové scénáře. V roce 1976 získala titul národní umělkyně.
Maminka Josefa Abrháma, dcera Martina Hollého staršího, která v mládí hrála v ochotnickém divadle, měla tak výrazný herecký talent, že ji chtěl do Slovenského národního divadla angažovat Andrej Bagar, nestor slovenského divadelnictví. Ona však dala přednost rodině – vdala se na Slovácko. Otec Josefa Abrháma byl sice majitelem cihelny v Kunovicích v rámci rodinné tradice, pocházel tedy ze zcela jiného oboru než slovenští příbuzní, jinak byl ale rovněž múzicky nadán, hrál skvěle na klavír, a to i operetní party, a společně s manželkou působil v ochotnickém souboru v Uherském Hradišti. Štěstí potkalo Josefa Abrháma v podobě setkání s cimrmanology Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem, z něhož vznikly dodnes kultovní filmy jako Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk nebo Vrchní, prchni!. A pak také přišlo štěstí v podobě postavy primáře Blažeje v nejúspěšnějším televizním českém seriálu všech dob, Nemocnici na kraji města… Těmito postavami se Josef Abrhám neodmyslitelně zapsal do historie československého a českého filmu a televize. Co přimělo stydlivého chlapce studovat herectví? Proč u něj vydržel? Co ho to stálo? I na tyto otázky se pokouší odpovědět biografie Josefa Abrháma z pera zkušené autorky portrétů známých osobností.