Já, legenda, je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Pravidelně se umísťuje mezi deseti nejlepšími díly v mnoha kritických studiích hororového žánru. V době vydání byl prezentován jako science fiction - poprvé vyšel v roce 1954, ale jeho děj se odehrává v budoucnosti roku 1976. Vliv románu na pozdější generaci hororových autorů je nepopiratelný, stejně jako vliv na tvůrce celé řady hororových snímků. Jde o dodnes čtivou, nestárnoucí klasiku, na kterou jsme u nás dlouho čekali. Svět zdevastovala hrůzná epidemie a ti, kteří neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného života. Je legendárním monstrem, které musí být zabito, protože se odlišuje od všech ostatních. Richard Matheson nás svým drsným, téměř dokumentárním stylem jako jeden z prvních přesvědčil, že zlo může číhat v místním supermarketu a působí tak mnohem hrozivěji, než kdyby se skrývalo v gotickém hradu. Pokud byl v minulosti jeden upír děsivým stvořením, pak si představte svět plný upírů, svět, v němž tato stvoření nejsou čímsi mystickým, ale reálnou hrozbou, která by v budoucnu mohla ohrozit každého z nás.