Americká badatelka tureckého původu Mutlu Konuk Blasingová se zabývá povahou lyrického subjektu a jeho vztahem k básnickému jazyku. Zdánlivě soukromé, individuální vědomí vyjádřené v básni je podle ní jen virtuální entitou. Oním „já“, s nímž se v lyrickém diskursu setkáváme, totiž nejsou básníkova stylizovaná a společensky ukotvená „já“ – jsme jím my sami. Blasingová klade důraz na rétorickou, veřejnou a univerzální povahu básnického kódu, jenž je hluboce zakořeněn v mateřské řeči. Podrobné čtení kanonických děl modernistů T. S. Eliota, Wallace Stevense a Ezry Pounda či americké básnířky Anne Sextonové opírá Blasingová o výzkum v oblasti lingvistiky, psychologie a psychoanalýzy. Pomáhá nám tak nahlédnout složité historické procesy, jejichž výsledkem jsou promlouvající lidské subjekty. Pochází-li účinek básnického jazyka z emočního náboje řeči samotné, lyrický subjekt je v prvé řadě produktem básnického kódu.