Jestliže se historikové při hodnocení osobnosti Emanuela Arnošta z Valdštejna, šestého biskupa litoměřického, na něčem shodnou, pak zřejmě na faktu, že tento muž vynikal vzděláním a že jeho charakteristickou vlastnost představovala ustavičná touha po poznání, přičemž ale on sám zůstával skoupý na kategorické hodnotící soudy. Výstava v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích a její doprovodná publikace ukazují, jak složitá a rozporuplná byla doba, v níž Valdštejn žil a působil a jaké kladla nároky na katolickou církev, která si složitě hledala své místo ve světě, jenž se na místo Boha pokusil postavit nejprve občana a poté národ. Jako rozporná postava se může jevit i Valdštejn sám. Jeho duchovní zrání se odehrávalo v duchu hluboké a nepochybující barokní zbožnosti, on sám však ve zralém věku čile spolupracoval s josefinisty a zednáři. Byl aristokrat, člen jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, ale nalezl cestu k lidem neurozeným, horujícím pro odstranění stavovských privilegií jako přežitku středověku. A konečně, byl to katolický biskup, jenž ve své knihovně s vášní náruživého bibliofila shromažďoval (a nepochybně i četl) nejen klasické knihy z nekatolického humanistického prostředí, ale též autory církví pronásledované a po staletí zakazované. Litoměřický biskup vskutku neplýtval slovy a své vlastní názory a postoje, k nelibosti současných historiků, nesvěřoval ani papíru, ani uším důvěrníků. Jakoby své současníky i pozdější badatele vědomě odkazoval především k oné větě, kterou si již v mládí zvolil za svou devizu a kterou dodnes můžeme číst na přídeští knih z jeho knihovny: „Unica spes nostra Deus est“, Bůh je naší jedinou nadějí. Těchto pět slov představuje základní klíč k pochopení Valdštejnovy osobnosti. Jeho doba byla v mnohém podobná té naší, neboť také ona nabízela na trhu namísto Boha různé podivné bůžky. Biskup Valdštejn se snažil poznat a pochopit vše, co osvícenství přinášelo. Niterná víra, hluboká vzdělanost a odpovědnost vůči tradicím rodu a země jej přitom spolehlivě ochránily ode všech krajností. Do dějin vstoupil jako duchovní pastýř, který pomohl své církvi důstojně přijmout výzvy převratné a vůči křesťanství ne vždy vstřícné doby. Především v tom spočívá jeho význam i pro současnost.