Skladba publikace Češi v Bulharsku. Od osvobození Bulharska do konce druhé světové války sleduje dvojí cíl. Na straně jedné je výsledkem snahy o vytvoření souboru textů, který by - v rámci široce pojatého etnologicko-historického diskursu - reflektoval ­aktuální dění na poli studia Čechů v Bulharsku, na té druhé bylo cílem postihnout danou problematiku (časově) takříkajíc od začátku do konce. Knihu tak zahajují kapitoly věnované příchodu Čechů do Bulharska v době po jeho Osvobození (1878) a uzavírá ji studie věnovaná reemigračním procesům let 1946-1950, které výrazně a nenávratně mění parametry české přítomnosti v zemi, která má od té doby radikálně jiný, s předchozím obdobím nesrovnatelný charakter.

Kniha Češi v Bulharsku. Od osvobození Bulharska do konce druhé světové války jistě nepokrývá veškerá témata, která by si zasluhovala naši pozornost, ani nezaplňuje všechna bílá místa, která se na mapě české přítomnosti v Bulharsku nacházejí. Co však ukazuje poměrně zřetelně, je skutečnost, že tuzemský diskurz studia působení českých krajanů v Bulharsku je živý, že v jeho rámci probíhá čilá diskuse a že tato oblast studia ustála jak změnu režimu, tak generační obměnu, a na prahu třetí dekády nového tisíciletí představuje poměrně rozvinutou, tradici bádání udržující, nosnou a snad i atraktivní oblast historických a etnologických věd.