Křesťanský život se odehrává v dějinách. Biblické myšlení je orientováno výrazně historicky, zatímco řecká filosofie klade mnohem větší důraz na to, co je neproměnné.
Zrod současné katolické teologie dějin byl provázen spory o to, zda dějiny je třeba hodnotit pozitivně, nebo negativně, což je také tématem vstupní kapitoly. Ve druhé kapitole se dozvídáme o tom, co k danému tématu nabízí česká katolická teologie posledních desetiletí. Třetí kapitola je věnována problematice poměru mezi teologií dějin a filosofií dějin. V celkově čtvrté kapitole se pojednává o podmínkách pozitivního hodnocení dějin a času, s čímž úzce souvisí poměr mezi časem a trojičně pojímanou věčností. V předposlední kapitole se autor potýká především s otázkou, co dává času formu příběhovosti – dějinnosti. Vedle malých dějin, tedy příběhů jednotlivých osob, existují také tak zvané velké dějiny, tedy příběhy kolektivních osob jako je národ či Boží lid. Vychází tak najevo, že konstitutivním problémem teologie dějin je tajemství poměru mezi identitou a proměnlivostí dění. A právě na tuto komplexní otázku autor hledá odpověď v šesté kapitole, která je věnována christocentrickému nazírání na tajemství dějin, které jsou přítomny v Kristu a v jeho osobním příběhu.
Vedle originálního filosofického a teologického rozměru má kniha také nesporný spirituální ponor, a proto by po ní měli sáhnout i ti, kdo usilují o hlubší duchovní život. Autor jim ve svém díle připravil nejedno překvapení.