Život a dílo architekta Vladimíra Karfíka je mimořádné nejen v ČSR, ale i ve světovém kontextu . Slouží pro poučení a vzor nejen architektům, ale všem zájemcům a obdivovatelům budování koncernu BAŤA, jemuž v čele stály dvě osobnosti: Tomáš Baťa (1876 – 1932), zakladatel a Jan A. Baťa (1898 – 1965), pokračovatel.

Dílo VZPOMÍNKY jsou základním poučením pro architekturu a pro historii Evropy ve dvacátém století s přihlédnutím k vývoji v USA. Odrážejí tvorbu hlavních proudů umělecké a technické moderny. Při bližším pohledu vidíme, že tvorba hlavních tvůrců moderny byla vysoce individuální. Vzpomeňme na objevná díla Le Corbusiera, Mies Van der Rohe, Waltera Gropia, na sovětské konstruktivisty z 20. let, nebo na modernisty Karla Honzíka, Josefa Havlíčka, Oldřicha Tyla, Bohuslava Fuchse, kteří vždy vytvářeli odvážně individuální styl. Zlínská moderna byla však trochu odlišná, neboť se v ní objevovaly aplikace dvou dominantních tendencí: funkce a konstrukce. Pokročila však i dále, aplikovala v praxi unifikaci, typizaci, standardizaci a produktivní ekonomii. Tato nová tvářnost byla podporována i tím, že architekti ve Zlíně byli nuceni pracovat pro obrovský průmyslový koncern, kde věda, technika a ekonomika hrály hlavní úlohu. Tomáš Baťa, zakladatel rád říkával: „ Jsou tři hodnoty, kterých si nejvíc vážím - čas, věda a technika. Nejdůležitější je však čas - když ho zanedbáme - tak věda a technika budou už zastaralé, tedy méněcenné nebo bezcenné“. Tak se mohlo stát, že 5etážové budovy byly postaveny za 6 měsíců.
Vladimír Karfík přišel do zlínské projekční kanceláře v dubnu 1930 z Chicaga, kde byl tři roky zaměstnán u velkých projekčních firem, z toho téměř polovinu doby u slavného Franka Lloyda Wrighta. Objevil ho budoucí šéf Jan Antonín Baťa, který zde otvíral 14 prodejen obuvi. Po tragickém skonu nevlastního bratra Tomáše (+1932) stál osobně v čele firmy BAŤA v letech 1932 až 1939, kdy byl nucen emigrovat přes USA do Brazílie.
Vl. Karfík nastoupil do projekčního oddělení koncernu, kde projekční programy byly někdy obrovské. Budovala se další města a továrny v ČSR: Otrokovice, Napajedla, Zruč n. Sáz., Třebíč, Sezimovo Ústí, na Slovensku Batizovce a Partizánské. Také velké průmyslové celky v zahraničí. Jmenujme aspoň ty největší: Batanagar v Indii (20 000 zaměstnanců), East Tilbury v Anglii (12 000 zaměstnanců), Olmuth v Německu, Möhlin ve Švýcarsku, Best v Holandsku, Hellocourt ve Francii, Batavia v Kanadě, Borovo v Jugoslavii a Belcamp v USA. Všude firma překonávala zahraniční konkurenci nejen vědeckou a technickou úrovní, ale i ekonomickými systémy.
Vladimír Karfík, ač stanul v čele projekčního oddělen, přesto vždy pracoval i na některém vlastním projektu. Nejzajímavější stavbou byla pro něho administrativní budova č.21, kde se podařilo realizovat, na svou dobu, některé novinky: klimatizaci, montážní příčky, ale převážně tzv. kancelářský velkoprostor, šéfovu pojízdnou kancelář ve výtahu, umývání oken zvenku pomocí výtahu apod. Byla to v této době nejvyšší budova v Evropě. Stavby Vladimíra Karfíka uvádíme podrobně v knize. Jde celkem cca o 95 realizovaných staveb v celém světě.

Ze Zlína r. 1946 odešel na nově zakládanou Fakultu architektury v Bratislavě. Zde působil až do roku 1979 a podílel se na stavební činnosti Slovenska nejen jako vysokoškolský pedagog, ale také jako praktik při vytváření většiny základních architektonických záměrů země. Zúročil všechny své dosavadní odborné a vědecké metody, navštěvoval cizí země, zařadil se svou tvorbou mezi přední světové architekty. Za svou činnost obdržel řadu ocenění v Evropě i USA. Rozšířená reedice se věnuje zejména období od roku 1946.

Bohatou architektonickou a pedagogickou činnost ukončil pracovním pobytem na MALTĚ, kde působil jako profesor na Fakultě architektury v La Vallettě, vedl projektové oddělení pro výstavbu a působil jako osobní konzultant v úřadu prezidentky Malty v letech 1979 – 1983. Od roku 1983 žil a pracoval až do konce života roku 1996 v Brně.