Mandel v podání Pavla Kohouta = dva svazky shrnujících patnáct her, které napsal mezi lety 1957-2020

1 – 7\n * Taková láska (1957)\nPřipsáno in memoriam hercům Janě Dítětové, Josefu Vinklářovi a Valtru Taubovi, pro něž byla napsána

\n
• Cesta kolem světa za 80 dní (1961)\nPřipsáno in memoriam režiséru Václavu Lohniskému, který se vsadil, že přepis pro scénu je nemožný
\n

\n

• Dvanáct (1963)\nPřipsáno herečce a celoživotní přítelce Marii Drahokoupilové

  \n
\n

• August August, august (1967)\nPřipsáno mé „manžetě“ Jeleně Mašínové, zvané Zet

  \n
\n

• Válka ve třetím pochodí (1971)\nPřipsáno všem, kdo se mnou prožili Pražské jaro 1968 i Chartu 77

  \n
\n

• Ubohý vrah (1973)\nPřipsáno in memoriam herci a příteli Jiřímu Adamírovi, který „svou“ broadwayskou roli nesměl hrát

  \n
\n

• Ecce Constantia! (1989)\nPřipsáno in memoriam celoživotnímu příteli a mentoru, režisérovi Luboši Pistoriusovi

  \n
\n

8 – 15\n* Nuly (2000)\nPřipsáno Janu Burianovi, který hru poprvé inscenoval v Plzni a znovu v moskevském MCHATu

\n

• Éros (2002)\nPřipsáno Vendule Daňhelové-Kramperové, která mé pozdě, ale včas naučila pracovat s počítačem

  \n
\n

• Arturovo bolero (2003)\nPřipsáno Viktoru Polesnému, režiséru mnoha našich scénářů

  \n
\n

• Cyrano!! (2005)\nPřipsáno mým dětem a dětem mých dětí jako moje největší divadelní láska

  \n
\n

• Hašler (2013)\nPřipsáno Petru Rychlému, že to tak úžasně dlouhá léta hrál

  \n
\n

• Vítězný únor L. P. 1948 (2016)\nPřipsáno mně samému, tehdy ještě básníkovi

  \n
\n

• Katyně Lízinka (2018)\nIn memoriam Eriku Spiessovi a Juergenu Braunschweigerovi, kteří mé hry a prózy přivedli do světa

  \n
\n

• Valná hromada (2020)\nVinohradskému divadlu, jehož principál Tomáš Toepfer mě nechal hru přečíst „onlajn“ prázdnému hledišti

  \n
\n