Když jsem Anetu uviděl poprvé, byl jsem okouzlen její krásou. Dříve bych nikdy neuvěřil tomu, že někdy v životě potkám někoho takového, jako je ona. Že si mě taková žena vůbec všimne a že ji zaujmu. Ale všechno začalo ten den, kdy za mnou před několika lety přišla s černým kloboukem v ruce a zeptala se, zda přispěji maturantům. Moje tajná láska si mě našla sama po čtrnácti letech a já jsem se vůbec nebránil její přítomnosti. Spíše naopak. Až příliš jsem si ji oblíbil na to, abych ji nechal jít a dokázal zapomenout na ni. Ale v našem případě se už nedá zapomenout na chvíli, kterou jsme spolu přežili. Je velmi obtížné rozlišit, co je nevěra a co je čistá láska. Nebo existují okolnosti, kdy lze nalézt omluvu pro samotnou nevěru?