Po smrti Ivana Diviše v roce 1999 nalezla jeho žena na básníkově pracovním stole množství básní z posledních dvou let jeho života, navazujících svou poetikou na básně sbírek Kateřina Rynglová a Verše starého muže. Jde o poezii bilanční, plnou údivu ze stvořeného světa, otázek po smyslu bytí a existenci Boha, reflexe stárnutí, hledání smyslu poezie tváří v tvář nicotě a oslovování smrti. Nalezené strojopisy tvoří knihu s názvem Poslední básně, kterou uspořádal a ediční poznámkou opatřil Jan Šulc. leírás elrejtése